Jdi na obsah Jdi na menu
 


ODSTAV HOLOUBAT U PARUKÁŘŮ

CLINT ROBERTSON

Odstav mladých parukářů je velmi často stresujícím obdobím nejen pro holoubata, ale i pro samotného chovatele. Mnoho z nich má potíže s odstavením mladých výletků od rodičovských párů a usazením do nového neznámého prostředí, kde se již o sebe musí postarat sami.

article preview

ODSTAV HOLOUBAT U PARUKÁŘŮ - CLINT ROBERTSON

 

Odstav mladých parukářů je velmi často stresujícím obdobím nejen pro holoubata, ale i pro samotného chovatele. Mnoho z nich má potíže s odstavením mladých výletků od rodičovských párů a usazením do nového neznámého prostředí, kde se již o sebe musí postarat sami. Velmi často se stává, že některá holoubata ještě neumí samostatně přijímat potravu, nebo pít a v konečném důsledku může docházet i úhynu (pokud nejsou ručně dokrmována). Z vlastních zkušeností jsem vypozoroval několik aspektů, které Vám pomohou minimalizovat stres holoubat a usnadní jejich osamostatnění. Nikdy neodstavuje mladé parukáře, kteří ještě sami neumí jíst a pít!

 

Pokud k odchovu parukářů používáte chůvy, je proces odstavení o poznání snazší. Popíši zde odstav holoubat jak s krmiči, tak bez nich. Když podsazuji parukáře pod chůvy, nechávám mladé u náhradních rodičů mnohem delší dobu a nikdy nespěchám s jejich odstavením. Často se stává (když holoubata dosáhnou věku 3-4týdnů), že při zkoušení letu, či pádem skončí na podlaze holubníku. Proto je důležité nepřeplňovat chovatelská zařízení, aby měli holubi dostatek prostoru. U chůviček nedávám do budníků krmivo ani vodu a nechávám mladé, aby vylétli na zem a našli si krmení i napáječku sami. Pokud se odrostlá 3-4týdenní holoubata neodváží opustit budník, položím je na podlahu holubníku sám. Pozorováním dospělých holubů se mladíci rychle naučí, kde najdou krmení a vodu. Sledování ostatních holubů je též stimuluje k samotnému jezení. Velkou roli hraje výběr plemene pro chůvy. Měli by to být holubi co nejvíce klidní, aby neútočili na mladé výletky, kteří skončí na podlaze. V průběhu let jsem vyřadil z řad krmičů všechny agresivní jedince, což je také velmi důležité, jinak u mladých skončíte s rozkovanými a skalpovanými hlavami. Jakmile vidím, že mladí parukáři jedí a pijí sami, přemístím je do samostatného oddělení pro výletky (odchovny). Obvykle jsou v této době stará kolem 6ti týdnů. Je vhodné používat ve všech odděleních stejný typ napaječek a krmítek, aby je holubi dobře znali a lépe se aklimatizovali v novém prostředí. K tomu pomůže i stejné rozmístění. Je potřeba si uvědomit, že parukáři mají vlivem peří v řetězu narušený výhled a mohou mít potíže s hledáním krmiva a vody pokud se pozice krmítek mění. Samozřejmě si zvyknou, ale stejné (či podobné) dispozice jednotlivých oddělení celý proces výrazně urychlí. Po odstavu svoje svěřence bedlivě pozorujte. Každý den odpoledne (podvečer) vezměte jednoho po druhém do ruky a zkontrolujte, jestli má plné vole, jeho celkovou kondici a osvalení. Když se vám zdá, že mladí nepijí, je dobré lehce ponořit zobák do napáječky a tím jim ukázat kde je voda. Pokud si všimnete, že má mladík rozmazaný trus kolem zobáčku, může to být jeden ze znaků, že nenašel vodu a vyhledává vlhkost právě v trusu. 

 

Někteří chovatele výletkům zastřihávají paruky kolem hlavy, aby měli lepší rozhled a orientaci. Já to však nedělám, rád vidím mladé holuby v jejich plné kráse a zjistil jsem, že pro můj způsob chovu to není nijak důležité.

 

clint-robertson-breeding.png

 

Odstavujte mladé výletky ve skupinách, eliminujete tím chování dominantnějších jedinců, kteří by si mohli nárokovat části prostoru v novém oddělení a útočili by na nově přidávaná holoubata. Při přesouvání holoubat do odchovny se staršími výletky, kteří už tam nějakou dobu jsou, nastávají problémy v podobě napadání mladých a mnohdy končí rozklováním a skalpováním hlavy. Ti pak následkem stresu nemusí dobře jíst a pít. Preferuji více menších odstavných oddělení pro méně holoubat, než jedno velké. To mi dovoluje držet pohromadě stejně stará holoubata, která pak mohu po etapách odstavovat společně, vždy do samostatného oddělení. Moje odchovny pro mladé mají rozměry 180x250cm s voliérou stejné velikosti. Do jednoho oddělení dávám 16-20 holoubat. V průběhu dospívání selektuji velmi agresivní jedince, kteří útočí na ostatní. Ty pak vracím zpět k chovným holubům. V odchovnách je důležité zajistit dostatek sedaček, aby si každý holub mohl najít svůj vlastní prostor. Při přesunu výletků do samostatného oddělení každého označím.     

 

Pokud necháte parukáře odchovávat mladé v klasickém otevřeném holubníku s budníky, musíte být velmi opatrní a sledovat dění v chovu ve chvíli, kdy mladí výletci začnou opouštět svá hnízda. Parukář je od přírody agresivní plemeno a starší dominantní jednici velmi často útočí na nedospělá holoubata, která se ocitnou na zemi. Může docházet k vážným zraněním, nebo dokonce až k úhynu. Když si odzkoušíte chov parukářů ve společném prostoru, možná dojdete k tomu, že je lepší jednotlivé páry umístit do samostatných oddělení (boxů). Pokud preferujete klasický styl chovu, je potřeba holubům zajistit dostatek prostoru. Do jednotlivých budníků umístěte misky s krmivem a vodou, aby se mladá holoubata naučila co nejdříve sama bezpečně jíst a pít. Na podlahu holubníku můžete umístit 10-15cm vyvýšenou desku, pod kterou se případně mohou výletci schovat při atakování starších holubů. V tomto způsobu chovu budete chtít možná holoubata odstavit co nejdříve. Pamatuji si, jak mi můj tehdejší mentor Dave Loewen před 25lety, prodal úžasného červeného parukáře. Odchoval jsem z něj spousty mladých, ale byl to nejagresivnější parukář, kterého jsem kdy měl. První sezónu vychoval 5 vlastních holoubat, ale 3 jiná zabil. Byl to specialista na napadání holoubat v cizích hnízdech, kde dobíjel nehotové výletky. Mladíci, kteří vylétli na podlahu, neměli šanci. Jednoho dne jsem přišel do holubníku a ten holub zrovna skalpoval mladé holoubě na zemi. Zaplatil za to životem a lituji jen toho, že jsem to neudělal dříve. Pokud necháte parukáře odchovávat mladé ve společném prostoru, občas možná dojdete k podobnému rozhodnutí, kdy budete chtít zabít agresivního jedince.

 

Pokud při odstavu zjistíte, že některé z holoubat pořádně nejí samo, můžete ho zkusit vrátit do mateřského holubníku a doufat, že se o něj rodičovský pár ještě postará, příp. začnu dokrmovat ručně. Při dokrmování se posadím na židli a holoubě si položím na klín. Vezmu malé množství krmení do dlaně (nebo na lžičku) a druhou rukou otevřu zobák. Nasypu trochu zrní do zobáku a nechám je postupně padat do hrdla, zatím co držím zobáček stále otevřený. Po té nechám holoubě polknout a namočím mu zobák do vody, aby se mohlo napít. Takto postup opakuji, dokud necítím, že má holoubě dostatečně naplněné vole. Když se holoubě samo nenapije, můžete použít injekční stříkačku s měkkým kouskem chirurgické akvarijní hadice nasazenou na konci, opatrně strčit přímo do volete a vstříknout 10 až 15 ml vody.   

 

Další možností, jak naučit problematické jedince jíst a pít je, že holoubě umístíte do menšího samostatného kotce spolu s dospělejším výletkem, který to již umí. Rád k tomu používám holoubata chův (homerů nebo rolerů), která nejsou agresivní a na mládě parukáře neútočí. Pozorováním druhého holouběte se maldík často naučí jíst také. V těchto případech, můžete parukářům ostříhat peří kolem hlavy a očí pro lepší orientaci. Pro ruční dokrmování také používám přípravek Kay-tee Exact Parrot, což je prášek rozpustný ve vodě a aplikaci pak provádím injekční stříkačkou. Tento způsob používám především u mladších holoubátek, která nejsou dobře krmena ještě na hnízdě. Většinou se jedná o čerstvě vylíhlá holoubata, která rodiče nedostatečně krmí. Směs vložím do malé stříkačky s jehlou, kterou odříznu a konec zakulatím. Tímto způsobem jsem zachránil spousty mladých holoubátek. Produkt, který používám pro ruční dokrmování, obsahuje veškeré živiny, vitamíny, minerály i přírodní střevní bakterie, které holubi potřebují a proto ho mám vždy po ruce.

 

Odstavená mláďata krmte dvakrát denně (ráno a večer) bohatou směsí zrnin, která bude holoubata stimulovat k jezení. K napájení podávejte čistou, čerstvou vodu a kvalitní směs gritu pro dobré trávení. Několikrát týdně přidávám vitamíny do vody. Pro správný vývoj mladých je velmi důležité zajistit a udržovat v holubnících sucho, přísun čerstvého vzduchu (bez průvanu) a co nejvíce slunečního svitu. Vlhkost a temné prostředí plodí nemoci. V tomto období u holoubat kontrolujte, jestli nemají známky trichomoniázy. Často se vyskytnou povlaky, hrudky či tvarohovité útvary v oblasti zobáku a krku. Toto lze poměrně snadno léčit, pokud jsou příznaky podchyceny v rané fázi. Obraťte se na svého nejbližšího veterináře, měl by vám poskytnout vhodný přípravek.  

 

Toto jsou moje zkušenosti s chovným a kondičním systémem u parukářů. V posledních letech jsem neměl žádné problémy s odstavem mladých holubů a nemusel dokrmovat ručně. Výletci zůstávají zdraví po celou dobu odstavu.

 

Viděl jsem mnoho šlechtitelských systémů, které fungují. Např. můj přítel Guy Perreault neodstavuje žádná holoubata parukářů. Mladíci zůstávají v mateřském holubníku s rodiči po celou dobu vývoje, dokud je chovatel nerozdělí dle pohlaví. Guy tímto systémem vždy odchová spousty mladých parukářů a holubi jsou ve výborné kondici.

 

Musíte sami zjistit, jaký systém chovu vám vyhovuje nejvíce, a toho se držte!

 

Autor článku a fotografií: CLINT ROBERTSON (email: clint@jacobins.ca)

Zdroj: jacobins.ca

Překlad a úvodní fotografie: Marek Pokorný

 

Náhledy fotografií ze složky CLINT ROBERTSON - KANADA


 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 




* PŘEKLADAČ / TRANSLATOR *


CHOVATELSKÉ POTŘEBY

hradsky-sunk.png


ČSCH

cesky-svaz-chovatelu-logo.png


DOPRAVA ZVÍŘAT

privez-banner240x240.jpg


IFAUNA

ifauna.png


PINTEREST

muj-pinterest.png


POČASÍ

Počasí Zvole - Slunečno.cz


PODESTÝLKY

granofyt.jpg


ZEMĚKOULE



Statistiky

Online: 42
Celkem: 2473846
Měsíc: 37191
Den: 1253