MOJE PRVNÍ POSUZOVÁNÍ
Přibližně čtrnáct dní před konáním Speciální výstavy strukturových holubů mi zavolal Jirka Barták s informací, že je problém s posouzením parukářů.
Přibližně čtrnáct dní před konáním Speciální výstavy strukturových holubů mi zavolal Jirka Barták s informací, že je problém s posouzením parukářů. Z nečekaného rozhodnutí ústřední komise ČSCH vyplynulo, že Saša Veselý, jenž měl parukáře na výstavě posuzovat, je z ničeho nic mimo hru. Následovala diskuze o tom, že bych mohl posouzení holubů výběrovým způsobem udělat já.“ Já?“ Proběhlo mi hlavou a kolotoč myšlenek na sebe nenechal dlouho čekat. Člověk, který chová parukáře něco málo přes dva roky, má hodnotit holuby chovatelům, jež tyto holuby chovají několik desítek let. Jirka argumentoval, že je to pro klub poměrně prekérní situace a že sehnat adekvátní náhradu v takto krátkém čase není možné. Rozhodování nebylo vůbec jednoduché! Po malém pošťouchnutí Jirkou, jsem nakonec posuzování potvrdil. Bylo mi jasné, že toto rozhodnutí vyvolá u většiny chovatelů spousty emocí a v hlavě jsem si představoval reakce ostatních. Jedinou obavu jsem měl z toho, aby tato situace nikoho neodradila od vystavení holubů a dorazili všichni přihlášení. Po ukončení hovoru jsem začal pociťovat vážnost tohoto rozhodnutí, která se s blížící výstavou jenom stupňovala. Byla to pro mě obrovská výzva a dnes už mohu říci i obrovská zkušenost.
V průběhu necelých 14ti dní před výstavou jsem měl spousty telefonátů od několika chovatelů i posuzovatelů. Někomu se toto rozhodnutí líbilo více, někomu méně. Vesměs jsem cítil z okolí podporu a toho si velmi vážím. Speciálně musím poděkovat Pepovi Kostkubovi, který víkend před výstavou vážil cestu na moje holubníky a za otřesného počasí mi věnoval několik hodin svého času, abychom společně posoudili holuby a já dostal alespoň základní průpravu na příští sobotu. V pátek před speciálkou jsem se jel podívat na národní výstavu do Lipska, abych si udělal ještě takové malé osobní posouzení cizích holubů. Nakonec z toho byla další velmi příjemná zkušenost, kdy jsme nad vystavenými holuby diskutovali ve třech s Berndem Wankem a mladou posuzovatelkou, která tam měla parukáře na starosti. Po příjezdu domů, jsem do noci připravoval čínské holuby na výstavu a šel spát po jedné hodině. Na sobotu jsem naspal necelé 4 hodiny, nabral Zdeňka a vyrazili jsme směr Brno.
Po příjezdu do výstavních prostor jsme se se všemi přivítali a ve mně začala narůstat nervozita. Po zaklecování holubů předseda klubu zahájil výstavu a když předával slovo posuzovatelům, aby řekli pár slov, cítil jsem se jak školák před tabulí :) Rozklepaným hlasem jsem poděkoval vloženou důvěru, řekl že se budu snažit posoudit holuby s maximalní pečlivostí a popřál všem, aby se dobře bavili.
Jako první přišla na řadu třída bílých. Po naskladnění holubů do výstavních klecí jsem teprve pocítil, jak velký tlak je vyvíjen na posuzovatele, nemluvě o člověku co to dělá úplně poprvé. Obecně jsou většinou bílí parukáři velmi silnou a vyrovnanou skupinou a to Vám na první zkušenosti také moc nepřidá. Téměř celou tuto třídu mi trvalo se nějakým způsobem vžít do mé aktuální role a až ke konci posouzení jsem se již dokázal soustředit pouze na holuby a nevnímat okolí. Než jsem došel k vítězi skupiny, lilo ze mě jak z konve a triko jsem měl propocené durch. Vítězem se stal kompaktní elegantní holub Pavla Drby, s uzavřenou parukou, úzkou hrudí, pěknými křídly a perfektní prezentací. Tento holub se stal i celkovým Grand Championem.
Ve třídě černých dominovali především staří samci, kterých bylo v tomto oddělení nejvíce. Postupnou selekcí jsem došel ke třem nejlepším zvířatům. Jako třetího jsem vyřadil typově špičkového útlého holuba Michala Thóta s utaženou jemnou parukou, krásnou prezentací, však z jedné strany mu chyběl kus řetězu. Tím ve skupině zbyli dva samci Lumíra Adamce a Pavla Drby (na výstavě jsem to nazval soubojem titánů). Lumírův holub byl opět vynikající jedinec v typu, s velkou, hustou a pěkně uzavřenou parukou a čistou černou barvou. Pavlův holub byl, starší kite z Wankeho linie, s velkou kulatou parukou, dobrým tělem. Jako celkového vítěze skupiny jsem upřednostnil holuba v barvě kite. Zde si myslím, že jsem udělal chybu, když se na to podívám zpětně, protože Lumírův holub byl kompaktnější ve všech aspektech a kiterovi chyběl zavřený řetěz.
Třída červených byla letos, co se počtu holubů týče, trochu slabší a byly vystaveni asi 4ks. Vítězem se stal mladý samec Thótových, který sice nebyl momentálně úplně dopeřen, ale disponoval velkou parukou a hezkým vzpřímeným postojem.
Ve třídě žlutých to vypadalo podobně jako u červených, co do počtu. Po základní selekci jsem se rozhodoval mezi starším a mladým holubem Thótových. Starší holub byl moc pěkný v typu, s velkou parukou a dobrým postojem, vadou byla mezírka v hřívě. Mladý holub měl obrovskou, hustou, dobře uzavřenou paruku na letošního výletka až nevídanou. Tento mladík měl sice tendence být neustále v záklonu, ale po chvíli když jsem ho nechal samotného v kleci delší dobu, začal se krásně prezentovat na vypjatém postoji a i pro to jsem ho upřednostnil jako vítěze skupiny a celkově obsadil třetí místo Second Reserve Champion.
Modrá třída patřila opět ke slabším. Mezi staršími holubicemi byly dvě celkem vyrovnané soupeřky. Holubice Thótových disponovala hezkou velkou uzavřenou parukou, dobrým typem a hrubším peřím. Holubice pana Javorka měla paruku podobně velkou, hezky uzavřenou, s jemným peřím a pěkným leskem však delší postavou. Před holubicemi jsem upřednostnil kompaktního stříbřitého holuba Pavla Drby s pěknou kulatou parukou, dobrým typem a postojem.
Třída tygrů a stříkaných byla plejáda extrémních paruk. Kromě toho, že zde bylo nejvíce holubů ze všech tříd, byli k vidění opravdu silní jedinci. V mladých holubech a holubicích jasně dominovali dva stříkaní holubi Michala Thóta. Na to, že nebyli ještě pořádně dopeření disponovali krásnými kulatými obrovskými parukami na hezky vzpřímených postojích, zapeřených nohách...tito dva holubi pro mě byli jedním z největších překvapení letošní výstavy a myslím, že příští rok by měli velmi slušně bodovat. Ve skupině starých holubů bylo mnoho super samců a chvílemi jsem ani nevěděl koho vyřadit. Holuby jsem si v hlavě podělil do dvou skupin: 1) hrubší holubi s extrémně velikými parukami, často povolenými, chybějícími nebo jednostrannými klobouky, podélnými růžicemi a nižšími postoji. 2) typově drobnější užší holuby, s jemnějšími utaženými parukami, v elegantních postojích. Postupnou selekcí a vyřazováním na přeskáčku z obou skupin jsem došel k velice jemnému stříkanému holubovi Lumíra Adamce, s úzkou hrudí, tenkými křídly, pěkně utaženou parukou a velmi dobrou prezentací. Tento holub kromě prvního místa ve třídě obsadil celkově druhé místo Reserve Champion.
Skupiny 8. Plaví a 9. Andalusští holubi byli zastoupeni pár jedinci, kde obě skupiny vyhráli holubi Pavla Drby.
Ve třídě almond byli celkem tři holubi, kdy staří holubi nedosáhli na loňskou holubičku Pavla Drby, která byla perfektní v typu, jemná vzpřímená postava, dobře utažená paruka s parádní prezentací.
Třída AOC sice neměla mnoho jedinců, však i zde byl pro mě osobně jeden z nejlepších holubů výstavy. Jednalo se o mladého holuba Michala Thóta v barvě tmavý dun. Opět, na to jak byl holub mladý a ne zcela dopeřen, disponoval super kulatou velkou parukou, krásný vzpřímený holub, s dobrým postojem a proto vyhrál i tuto třídu.
V úplném finále se mi sešlo typově hodně podobných holubů, takže jsem měl momenty, kdy jsem skoro nevěděl proč, koho vůbec vyřadit. V poslední trojce mi zůstal bílý, stříkaný a žlutý holub. Celou dobu jsem měl v hlavě, že vyhraje stříkaný holub, ale ve finálním rozstřelu a porovnáním s ostatními holubi se mi začal jevit delší a proto jsem upřednostnil ve všech bodech kompaktního bílého holuba Pavla Drby. Druhé místo získal jemný stříkaný holub Lumíra Adamce a jako třetí se umístil žlutý mladý holub Michala Thóta, kterému jsem odpustil zakloněný postoj.
Závěrem bych chtěl poděkovat za vloženou důvěru a doufám, že to pro účastníky nebyl úplný propadák, i když můj výkon měl samozřejmě obrovské rezervy :) Po této zkušenosti, si budu vážit práce posuzovatelů, kteří holuby posuzují výběrovým způsobem, zase o něco víc.
Marek Pokorný