Jdi na obsah Jdi na menu
 


ID KARTA PRO PARUKÁŘE

Kartu ke stažení najdete na konci článku .)

article preview

 

ID KARTA PRO PARUKÁŘE

 

   Vedení chovných záznamů je dle mého názoru, pro dlouhodobou a kvalitní práci s holuby, téměř nezbytné. Proto jsem se rozhodl vytvořit speciální záznamovou kartu pro chov parukářů. Věřím, že při správném a dlouhodobém použití, by mohla být tato šablona dobrým pomocníkem chovatelům, kteří se chtějí zušlechťování plemene parukářů věnovat opravdu naplno. Výsledek šlechtitelské práce samozřejmě závisí na mnoha faktorech a ID karta by měla být pouze malou berličkou na jejich dlouhé cestě. Míru úspěšnosti jistě ovlivní tyto faktory:

 

  • Chovný materiál, genetická základna: to je v podstatě alfa-omega celého procesu chovu holubů a od tohoto bodu se bude z velké části odvíjet úspěšnost při Vaší šlechtitelské práci. Vždy se snažte získávat co nejkvalitnější chovný materiál od prověřených chovatelů s dlouhodobě dobrými výsledky. I horší jedinec z ustáleného kvalitního chovu bude pro Vaši budoucí práci přínosnějším, než na oko hezké zvíře z neprověřeného chovu (častokrát vypadlého na náhodě). Takoví holubi pak velmi často nepotvrdí své přednosti v odchovu, výsledky z nich jsou neočekávatelné, a proto mohou být ve finále pro chovatele velkým zklamáním. Není to samozřejmě pravidlo a vše si musí chovatel sám odzkoušet.

 

  • Zkušenost a šikovnost chovatele: tento bod jde samozřejmě ruku v ruce s bodem číslo 1. Úroveň zkušeností chovatele je pro práci s holuby zásadním faktorem, a u tak šlechtitelsky náročného plemene jako je parukář dvojnásob. Plně proniknout do problematiky chovu parukářů trvá chovateli několik let a věřte, že vždy se může objevit něco, co Vás překvapí. Ne každý chovatel má pro věc stejný cit, proto buďte vždy trpělivý a systematickou prací se snažte dosáhnout svých šlechtitelských cílů. Častokrát budete na Vaší cestě zklamaní, ale mnohdy též mile překvapeni tam, kde byste to vůbec nečekali :)  

 

  • Vhodné podmínky a péče: asi základní věc pro každého chovatele holubů. Vždy se snažte vytvořit pro Vaše holuby co nejlepší podmínky chovatelským zařízením počínaje a následnou péčí a krmením konče. Pro parukáře se mi osvědčily samostatné chovné boxy, kam umisťuji holuby po párech na chovnou sezónu. Po skončení chovné sezóny vracím holuby do společných chovných zařízení. Výraznými pomocníky chovatelů parukářů bývají velmi často chůvy, pro efektivnější dosažení šlechtitelských cílů.

 

  • Záznamy a rodokmeny: kvalitně vedené chovné záznamy Vás mohou velmi často nasměrovat na správnou cestu ve Vašem šlechtění a k tomu by měla přispět i tato ID karta.  

 

Jak to vlastně funguje

   Hlavním smyslem této ID karty je přehledně seskupit co nejvíce informací o daném holubovi na jedno místo. Kartu bych rozdělil do tří vzájemně se prolínajících částí: základní popis, rodokmen a tělesné parametry. První dvě části jsou asi standartní součástí většiny chovatelských zápisů, třetí část je pro chovatele parukářů právě ta inovativní :) Základ úspěchu spočívá ve správném posouzení jednotlivých parametrů u Vašich holubů. Jak říká nejeden špičkový chovatel, abyste mohli být úspěšní ve šlechtitelské práci, musíte bezpečně znát vady Vašich holubů. Pokud nedokážete správně určit chyby, nedokážete na nich pracovat, vždy se vydáte do slepé ulice a zacyklíte se v bludném kruhu. Připravte pera, tužky, pastelky a jdeme na to!

 

 

ZÁKLADNÍ POPIS

zakladni-cast.png

   

   V základní části chovatel nejprve vyplní ČÍSLO KROUŽKU. V případě, že si může vytisknout fotku daného holuba, nalepí jí do příslušného pole FOTO. Pod fotkou zaškrtne pohlaví holuba, v případě že se jedná o holoubě a neví pohlaví, pole vynechá a vrátí se k němu, až bude pohlaví zřejmé. V další tabulce zapíše BARVU, případně kresbu. V kolonce CHOVATEL zapíše, od koho holub pochází (jedná-li se o holuba od jiného chovatele), v případě že se jedná o vlastního holuba, používám zkratku VO (vlastní odchov). Následuje HOLUBNÍK, kde zapíšeme z jakého oddělení holub je (máme-li více sekcí v chovatelském zařízení). KMEN, každý holub z cizí chovné linie u mě dostane označení velkým písmenem a také barvou, písmeno pak zapíši do této kolonky (jde-li o cizího holuba), v případě že se jedná o můj odchov, vzniká mi jakýsi písmenný kód (např. MW|AD). POZNÁMKY, místo pro nejrůznější zápisky, které jsou pro chovatele u daného holuba důležité (např. přednosti, výstavní úspěchy apod.). Další tabulka VAKCINAČNÍ SCHÉMA slouží pro záznamy očkování, případně dalších medikací. Posledním polem v této části je BAREVNÁ KMENOVÁ LINKA, do které v podstatě zaznamenávám kmen v barvě. Jak jsem zmínil výše, každý holub cizí linie dostane kromě písmenného označení kmene též jednu barvu. To mi v budoucím odchovu vytváří jakýsi barevný kód, kde na první pohled vidím jak velký podíl která linie má. Barevná linka Vám pak může dobře pomoci při fixování krve jednotlivých linií.

 

RODOKMEN

rodokomen.png

 

   V této části chovatel vyplní klasický rodokmen. Moje rada zní: čím více poznámek, tím lépe. Tyto informace můžete kolikrát zhodnotit až v momentě, kdy už některý z holubů není na Vašem holubníku. Toto pravidlo ostatně platí pro všechny možné záznamy kolem chovu holubů. Ke každému jedinci v rodokmenu vyplňuji číslo kroužku, barvu, původ, kmen (písmenem) u zakladatele linie i barvou. Když je místo, připojím poznámku ohledně předností, případně nedostatků.

 

TĚLESNÉ PARAMETRY

telesne-parametry.png

 

   Dostáváme se k (pro mě) nejzajímavější části karty. V této sekci najdeme siluetu holuba s části vyznačených (z části ne) důležitých prvků, na které by se chovatel parukářů měl při práci s holuby zaměřit. Nejedná se samozřejmě o kompletní výčet. Důležitých aspektů, kterým je třeba při šlechtění věnovat pozornost je daleko více. Vždy platí, že nejlepší posouzení uděláte při práci s holuby na živo, ale pro základní rychlou orientaci (kdy holuba nemáte před sebou) je to myslím dostačující. Snažte se být při posuzování a vyplňování jednotlivých polí co nejvíce objektivní (nenadržujte svým holubům :), čím více budete při posouzení kritičtí, tím to pro Vás bude více motivační. Pole můžete zvýrazňovat celá, nebo třeba jen křížkovat.

 

VELIKOST PARUKY: parukář by měl mít velikost paruky úměrnou k velikosti těla. Jako celek by měl být holub kompaktní. Už dávno neplatí, čím větší paruka tím lepší. Holubi s obrovskými parukami bývají často hrubí, povolení, nebo třeba nízkých postav. Chovatel se samozřejmě vždy snaží o co největší paruku, ale vždy by to mělo jít ruku v ruce s tělesnou proporcí holuba.

 

NASAZENÍ PARUKY, KRK: v moderním stylu šlechtění preferujeme co nejužší nasazení paruky a co nejdelší krk. To je jeden z několika aspektů, který parukářům přidává na elegantním vzhledu. Holub s dlouhým krkem a dobře nasazenou parukou bude působit vždy lépe než holubi ve starším typu nízkým krkem a široce nasazenou parukou.

 

KLOBOUK: peří na topu, které v přední části přepadá temeno hlavy holuba ve vzdálenosti cca 1 cm. Klobouk by měl být pokud možno co nejhustší, nejdelší a souměrný po obou stranách hlavy. Pro lepší vývin, nebo jako před výstavní přípravu můžeme zastříhnout peří (vycházející z temene hlavy), které často do linie klobouku zasahuje a tím narušuje jeho kompaktnost.

 

HŘÍVA: peří v zadní části paruky. Preferujeme rovné paprskovitě rozprostřené pevné peří s co největší hustotou. Peří na konci hřívy by mělo být zavřené a přecházet nejlépe do jedné linie. Holubi s měkkým peřím mají hřívy často řídké, povolené, nebo jsou pera ohnutá směrem dolu, což není žádoucí.

 

ŘETĚZ: peří v přední části paruky, které by mělo být zavřené od krku po celé délce až k hlavě, kde by se mělo rozevírat, aby hlava zůstala odkrytá. Peří v řetězu by mělo být paprskovitě rozprostřené, pevné a husté. Velmi častou vadou jsou otevřené řetězy, méně pak třeba jednostranně více vyvinuté.

 

OKO LINE: peří v oční linii. Je žádoucí rovné, pevné, paprskovité peří v linii co nejdelší. Je to jeden z aspektů, který se v holubech poměrně těžko fixuje, a proto jedinci s dobrou délkou v oční linii bývají do chovu cenným pracovním materiálem. Naopak holubi s krátkou oční linií velmi často degradují výsledný odchov a je dobré se takových holubů včas zbavit, pokud nedisponují nějakou jinou speciální předností.

 

RŮŽICE: místo, ze kterého vychází celé opeření paruky. Měly by být souměrné, bodové, umístěné veprostřed spodní třetiny paruky. U holubů se správnou tělesnou proporcí, prochází linie nasazení nohou středem růžice (respektive paruky). Velmi častou chybou bývají nesouměrné růžice, jednostranné, nebo podélné.

 

STRUKTURA PEŘÍ V PARUCE: struktura peří je z podstatné části ovlivněna barevným pigmentem holuba. U parukářů se vyskytuje plná škála struktury peří od té nejjemnější po nejtvrdší. V paruce preferujeme paprskovitě rozložené pevné, husté, co nejvíce utažené peří s jemnějším koncem směřujícím dovnitř paruky. U světlejších rázů s jemným peřím se pak soustředíme na co nejvyšší hustotu a celkovou kompaktnost paruky (holubi s jemným peřím mají tendence být velmi často povolení). V chovu bychom měli vždy upřednostnit utažené holuby.

 

OČI: u parukářů mají být vždy perlové. Častou vadou je pak jedno, případně obě oči tmavé (vikvové). Jedná se o poměrně malou vadu, a když je jedinec v dobré kvalitě, nebo má nějaký výrazný prvek, který chceme v chovu upevnit, rozhodně je vhodné s takovým holubem pracovat. V části odchovu pak většinou získáme jedince s čistýma očima (vada se však muže zase projevit o jedno koleno dále). Další vadou mohou být z části ztmavené oči, případně štěpené, které jsou v podstatě genetickou vadou celé skupiny holubu v mandlovém pigmentu (almond).    

 

TYP, TĚLESNÉ PROPORCE: preferujeme kompaktní holuby vysokých postav, s dobře nasazenou parukou, dobře nasazeným úzkým křídlem, dobře nastavenými nohami, hustým a utaženým opeřením. Holub musí mít dobré tělesné proporce, působit elegantně a jemně, s mírným napětím v nohách.  

 

VÝŠKA POSTAVY: tady by se skoro dalo říci, čím vyšší tím lepší. Upřednostňujeme vysoké úzké holuby s adekvátně velikou dobře nasazenou parukou. Holub by měl vždy působit spíše vyšší než delší. Výška postavy se z velké části odvíjí od správného nasazení nohou. Když je nastavení nohou špatné, holubi jsou nižší, tělo je nakloněné více dopředu a holub působí neohrabaně (neelegantně).

 

POSTOJ, PREZENTACE: jsou parametry, které mají holubi z části zafixovány v genech, z části se musí cvičit. Dobří parukáři mají v sobě určité napětí, které (když se např. holuba dotkneme, nebo ho něco vyruší) dokáže přenést do výborného postoje s vypjatým tělem. V nohách pak lehce při zvedává zadní běháky. V případě, že budeme s holuby dlouhodobě pracovat a socializovat je drezurou ve výstavních klecích, můžeme jejich prezentaci dostat na velmi vysokou úroveň. Do chovu preferujeme holuby, kteří se mají tendence vždy stavět a vytahovat vzhůru (například když holuba chytnete do ruky), jedince kteří mají tendenci se krčit a zatahovat z chovu vyřazujeme.

 

ŠÍŘKA HRUDI: preferujeme holuby jemné, v hrudi co možná nejužší. Čím jemnější holub, tím působí elegantněji. Hrubé holuby (v ruce) příliš tlusté se z chovu snažíme vyřadit.

 

NASTAVENÍ NOHOU: to je pro mě osobně, asi jedna z nejzásadnějších věcí u parukářů, na které by měl chovatel pracovat. Správné nasazení nohou má vliv na celkovou proporci a vzhled parukáře. Snažíme se o to, aby měl holub nasazené nohy co nejvíce vpředu. Linie nohou by pak měla procházet nasazením křídla, růžicí potažmo středem paruky. Z velké části se setkáváme s holuby, kteří mají nohy špatně nasazené (příliš vzadu) a taková zvířata budou vždy postrádat eleganci. Je to prvek, který není jednoduché v chovu ustálit, a proto by na něj měla být soustředěna velká část pozornosti chovatele.

 

KŘÍDLA: dobře nasazená (viz. výše), úzká oku lahodící. Parukáři mají tendenci v průběhu dospívání hrubnout a mohutnět. Holub, který se Vám líbí v prvním roce, může za další dva vypadat úplně jinak. To se pak velmi často projevuje na křídlech (která se rozšíří) a na ocase (který se protáhne). Holuby s širokým (tzv. sloním uchem), šavlovitým, často po zemi tahajícím křídlem, se snažíme z chovu vyřadit. 

 

OCAS: pro dobrou výšku holubů v postavě, je též důležitá i délka v ocase (samozřejmě v kooperaci s dobře nasazenými nohami). Preferujeme středně dlouhé holuby v ocasech, kdy pomyslný trojúhelník (paruka-nohy-ocas) bude lehce vyšší nežli delší. Dlouhý ocas je vada, se kterou se u parukářů setkáváme velmi často, a především se velmi dobře přenáší. Proto holuby s příliš dlouhým ocasem z chovu vyřazujeme.

 

   Na závěr bych rád poděkoval Bryanovi Lockreyovi za propůjčení skici parukáře od jeho kamaráda a popřál všem zapáleným chovatelům holubů, ať si užívají se svými svěřenci hodně zábavy.   

 

KARTA KE STAŽENÍ V ČESKY (CZ)

KARTA KE STAŽENÍ V ANGLIČTINĚ (EN)

                                                                                                                                      Autor článku a fotografií: MAREK POKORNÝ

Autor skici na ID kartě DAVID ALEXANDER (KANADA) 

CHOV-STRUKTUROVYCH-HOLUBU.CZ

 

Náhledy fotografií ze složky ID KARTA PRO PARUKÁŘE

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 


Poslední fotografie



* PŘEKLADAČ / TRANSLATOR *


CHOVATELSKÉ POTŘEBY

hradsky-sunk.png


ČSCH

cesky-svaz-chovatelu-logo.png


DOPRAVA ZVÍŘAT

privez-banner240x240.jpg


IFAUNA

ifauna.png


PINTEREST

muj-pinterest.png


POČASÍ

Počasí Zvole - Slunečno.cz


PODESTÝLKY

granofyt.jpg


ZEMĚKOULE



Statistiky

Online: 17
Celkem: 3455050
Měsíc: 43417
Den: 1178